Slečna (plnoletá) přišla do terapie s cílem vyřešit stres, který jí dlouhodobě způsoboval její otec. Cítila se jím být pronásledovaná a nevěděla jak se bránit, byla zoufalá. Otec občas zadržoval peníze na studia, aby ji donutil přicházet k němu osobně. Slečna se chtěla připravit a pozvat jej také na terapii.
Během terapeutických sezení jsme se nejdříve zaměřili na pochopení vztahu mezi slečnou a jejím otcem. Ukázalo se, že otec ve skutečnosti hodně toužil po kontaktu s dcerou. Byl však neobratný v komunikaci a jeho chování bylo často nesprávně chápáno. Slečna si postupně uvědomila, že většina jejich konfliktů byla výsledkem nedorozumění.
Po několika sezeních slečna přehodnotila svůj pohled na otce a jejich vztah. Došli k dohodě o pravidlech komunikace a setkávání, což vedlo k ohromnému zlepšení jejich vztahu. Nakonec se oba rozhodli pracovat na svém vztahu bez potřeby rodinné terapie, která byla původně plánována.
Ráda bych k tomuto příběhu poznamenala, že někdy jsou postupy naprosto odlišné a lidi se od sebe skutečně distancují (ve prospěch všech zúčastsněných). Vše je velmi individuální.