Do terapie přišla paní, která hodně plakala a téměř nedokázala mluvit. Doma měla malé dítě, které potřebovalo neustálou péči, a přitom její maminka umírala na rakovinu. Cítila se bezmocná a vyčerpaná.
Postupně se jí podařilo povyprávět, jak těžké je být matkou, když sama potřebuje podporu. Cítila se osamělá, unavená a zdrcená. Její maminka, která byla vždy silná a plná života, nyní bojovala s nemocí, kterou nemohla vyhrát. Bylo těžké v jednu chvíli pečovat o malé dítě a zároveň prožívat náročnou situaci s maminkou.
Zvolila jsem přístup integrativní psychoterapie. Společně jsme se zaměřily na to, aby paní uměla vyjádřit své pocity a emoce, které před ostatními potlačovala. Pomocí různých technik jsme se pokusili do problému více vhlédnout a strukturovat všechny problémy, které řeší současně.
Hledali jsme zdroje síly a podpory, které potřebovala k zvládnutí této těžké situace. Postupně se naučila tyto zdroje sama hledat a upevňovat. Své emoce se snažila více vnímat jako informace o tom, co právě potřebuje, aby mohla dále fungovat. Žádost o pomoc jsme se pokusili vnímat jako akt zodpovědnosti, nikoliv jako něco špatného.
Zaměřili jsme se také na komunikaci s umírající maminkou, což bylo velmi těžké a emočně náročné téma, které však klientce ve velké míře ulevilo a usnadnilo její vztah s maminkou v jejich posledních dnech.
Terapie jí poskytla prostor, kde mohla svobodně vyjadřovat své pocity, získat nové perspektivy a postupně se vyrovnávat s bolestí a ztrátou. Naučila se, že je v pořádku hledat podporu a že péče o sebe je klíčem k tomu, aby se mohla cítit být dobrou matkou a dcerou, i v těch nejtěžších chvílích.